www.mestosmirice.cz
Úvodní stránka Město Smiřice Úřední deska Orgány města Městský úřad Kultura Sport
Aktuality z radnice
Město Smiřice
Statistické údaje
Hlavní dokumenty města
Mapa města, seznam ulic
Rodov a Trotina
Historie Smiřic
Kronika města
Znak města
Památky ve městě
Čestní občané
Významné osobnosti města
Eduard Karel
MUDr. Otakar Jedlička
Stanislav Novák
Helena Šrámková
Životní prostředí
Partnerské město
Boguszów-Gorce
Zprávy z města
Smiřický infoservis
Co o nás napsali
Fotogalerie
Revitalizace nám. Míru
Obnova zámeckého parku
Územní plán Smiřice
Úřední deska
Orgány města
Městský úřad
Městská policie
Správa hřbitovů
Krizové řízení
Volby 2018
Sociální oblast
Zdravotnictví
Školství
Kultura
Informační centrum
Zpravodaj
Sport
Cyklostezka Hradec
Králové – Josefov – Kuks
Společenské organizace
Firmy, instituce
Útulek pro psy
Internetový rozcestník
Turistické informace
Mapa webu


Rychlé odkazy
Smiřické svátky hudby
Smiřická kaple
Městská knihovna
Základní škola Smiřice
Dům dětí Smiřice
Kulturní středisko Dvorana
Mateřská škola Smiřice


MUDr. Otakar JEDLIČKA

  • nar. 22. 12. 1845 v Hořiněvsi, zemř. 27. 6. 1883 ve Smiřicích
  • smiřický lékař a spisovatel

O MUDr. Jedličkovi

Narodil se 22. prosince 1845 v Hořiněvsi, kde jeho otec Jan byl dlouholetým vrchnostenským lékařem a v posledních letech života i starostou obce. Matka Marie zemřela již v mladém věku 25 let a o osiřelého synka se staraly její sestry: zprvu Anna a po jejím provdání Barbora, která byla hospodyní v rodině majitele smiřického panství Liebiga.

Do školy začal chodit ve svém rodišti v Hořiněvsi, později byl dán na německou hlavní školu v Broumově. V 11 letech vstoupil do královéhradeckého gymnasia, které tehdy bylo ještě německé, ale vlivným působením uvědomělých Čechů - profesorů Kosiny, Niederleho aj. stali se i jejich posluchači vřelými a rozhodnými vlastenci.

Po maturitě v r. 1864 začal studovat na lékařské fakultě pražské university. Již po třech měsících jeho vysokoškolských studií zemřel jeho otec a od té doby nastává mladému studentovi trpká škola života, provázená bídou, nouzí a často i hladem.

V této těžké době objevují se v různých časopisech a denících Jedličkovy první literární pokusy (dopisy, fejetony, arabesky, novely a povídky) a hubený honorář za ně byl Jedličkovi jediným skromným příjmem. Válku v r. 1866 prožil u své tety Barbory ("Bábinky") ve Smiřicích, odkud zasílal i obrázky z bojiště, uveřejněné v Národních listech pod názvem „Mezi Hradcem Králové a Josefovem“.

Po návratu do Prahy, kde po válce pokračoval ve studiích, byl stále literárně činný a účastnil se i pražského spolkového života. Byl i členem Umělecké besedy. Pro chrudimský časopis Koruna přeložil Tolstého povídku Polyhuška.

Jeho rozsáhlá činnost veřejná a literární byla však Jedličkovi překážkou v dokončení studií, proto se r. 1874 činnosti žurnalistické vzdal a usilovně se věnoval studiím. Také v tomto období našel podporu u svých přátel ve Smiřicích a zejména v rodině tehdejšího poslance Pražáka ve svém rodišti - v Hořiněvsi.

V roce 1875 byl prohlášen doktorem lékařství a v únoru 1876 byl ustanoven MUDr. Ot. Jedlička lékařem v Poličanech, kde napsal cenné objemné dílo "Boje v Čechách a na Moravě r. 1866".

V Poličanech dlouho nepobyl. Od 1. ledna 1878 stal se městským lékařem ve Smiřicích. S nejkrásnějšími nadějemi a pln myšlenek a plánů přišel do Smiřic, kde si záhy získal obliby a řadu upřímných přátel, zejména ředitele Petra Pavla Skořepu. Věnoval se svému povolání s veškerou láskou a nezanedbával při tom ani tvorbu literární. Když se v celém okolí rozmohla v r. 1882 epidemie neštovic, ukázal se dr. Jedlička svědomitým a výborným lékařem. Byl dnem i nocí na nohou a neustal, dokud tehdy nebezpečná epidemie nezmizela. Na jeho lidumilnou činnost vzpomíná po letech rád i známý český rytec - smiřický rodák Eduard Karel, který mu vděčí i za odhalení svého talentu a další životní a uměleckou kariéru.

V důsledku nepochopení a nešťastných událostí rodinných duševně rozrušen onemocněl dr. Jedlička i tělesně a odjel na léčení do lázní Píšťan. Své vzpomínky na ně uveřejnil v Květech.

V roce 1883 na počátku února zrána při cestě k nemocnému nastydl. Několik dnů poté ulehl a již nevstal. Z lehké churavosti se vyvinul zánět pohrudnice, spojený se žaludečním katarem a v zápětí se objevily i hrozivé známky plicní tuberkulózy. O životě Jedličkově nemohlo již být pochyb. Poležel si několik měsíců na trapném lůžku, kde 27. června 1883 dotrpěl.

Ironie osudu: Narodil se ve šlechtickém zámku v Hořiněvsi, zemřel v císařském zámku ve Smiřicích a celou dobu svého života od útlého mládí prožil v útrapách.

Pohřeb MUDr. Otakara Jedličky 30. června 1883 byl mohutným projevem úcty a lásky, které se těšil nejen v srdcích tisíců účastníků a přátel ze Smiřic, ale i celého širokého okolí, přijeli se s ním rozloučit i jeho přátelé z Prahy.

Rov jeho na smiřickém hřbitově zdobí obelisk, zhotovený sochařem Suchardou z Nové Paky z hořického pískovce, ozdobený věrnou podobou Dr. Jedličky v bronzovém medailónu od mladého umělce Procházky z Prahy. Do pomníku je vtesáno heslo, které dr. Jedlička vepsal do pamětního listu "Národ sobě" v r. 1880:

"I prostý řadový bojovník jest šťasten, může-li umřít s hrdým povznášejícím sebevědomím: Konal jsem v boji za tebe, vlasti má a lidstvo svobodo svatá, dle sil svých svoji povinnost."

Z Almanachu, který byl v péči Výboru a za redakce dr. V. Ryby vydán k oslavě odhalení pomníku dr. Otakara Jedličky ve dnech 6.–7. září 1884, vypsal a upravil kronikář Petr Zahálka (vyšlo ve Zpravodaji Smiřic v r. 1971).


Aktualizace článku 12.02.2014, 12:19:55

Galerie obrázků vložených ke článku (2) Počet obrázků na řádku | 1 | 2 | 3 | 4
Klik - plná velikost
Bronzový medailon z Jedličkova pomníku na smiřickém hřbitově (v r. 2012 odcizen)
Klik - plná velikost
Rytina Dr. O. Jedličky od Eduarda Karla (foto archív města)