www.mestosmirice.cz
Úvodní stránka Město Smiřice Úřední deska Orgány města Městský úřad Kultura Sport
Aktuality z radnice
Město Smiřice
Statistické údaje
Hlavní dokumenty města
Mapa města, seznam ulic
Rodov a Trotina
Historie Smiřic
Kronika města
Znak města
Památky ve městě
Čestní občané
Významné osobnosti města
Eduard Karel
MUDr. Otakar Jedlička
Stanislav Novák
Helena Šrámková
Životní prostředí
Partnerské město
Boguszów-Gorce
Zprávy z města
Smiřický infoservis
Co o nás napsali
Fotogalerie
Revitalizace nám. Míru
Obnova zámeckého parku
Územní plán Smiřice
Úřední deska
Orgány města
Městský úřad
Městská policie
Správa hřbitovů
Krizové řízení
Volby 2018
Sociální oblast
Zdravotnictví
Školství
Kultura
Informační centrum
Zpravodaj
Sport
Cyklostezka Hradec
Králové – Josefov – Kuks
Společenské organizace
Firmy, instituce
Útulek pro psy
Internetový rozcestník
Turistické informace
Mapa webu


Rychlé odkazy
Smiřické svátky hudby
Smiřická kaple
Městská knihovna
Základní škola Smiřice
Dům dětí Smiřice
Kulturní středisko Dvorana
Mateřská škola Smiřice


prof. Eduard KAREL

Eduard Karel se narodil 20. ledna 1861 jako čtvrté z pěti dětí rodičů Josefa Karla a Františky Karlové rozené Hejcmanové. Byla to rodina řezníka, bydlící v Palackého ulici v domě čp. 90. Nejdříve vychodil smiřickou školu - tehdy ještě jen dvoutřídní. Jeho školní prospěch byl dobrý, ale v kreslení vynikal. Když Eduard dokončil smiřickou školu, otec ho nechal vyučit zámečnickému řemeslu v panské pile (u cukrovaru). Na jeho studia nebylo v rodině dost peněz hlavně i z toho důvodu, že jeho starší bratr už studoval v Hradci Králové.

Malý Eduard rád kreslíval a v této zálibě byl podporován tehdejším uznávaným učitelem Petrem Pavlem Skořepou. Ten mu půjčoval ke kopírování ilustrované knihy a fotografie. Doma pak měl Eduard spoustu výkresů – matka, která už byla vdovou, to hodnotila tak, že „Eda z dlouhé chvíle zbytečně kazí papír“. Při jeho onemocnění ho navštívil doma tehdejší také velmi dobře známý smiřický lékař MUDr. Otakar Jedlička. Všiml si Eduardových výkresů a zaujaly ho. Vyžádal si několik jeho nejzdařilejších výkresů a zaslal je k posouzení do Umělecké besedy v Praze. Posudek na jeho kresby byl poměrně hodně příznivý.

Eduard se vydal do světa - do Prahy, kde byl přijat na zlatnickou odbornou školu. Zde se vyučovala kresba, rytectví, cizelování a modelování. Protože byl z chudé rodiny, bral stipendium 10 zlatých měsíčně. Jednou za 7 týdnů přišlo z domova ze Smiřic vyprané prádlo a v jednom rohu v šátečku byl přibalen čtvrtzlatník na přilepšenou od matky. Nedostatečná výživa způsobila, že Eduard začal trpět podvýživou a nakonec velmi vážně onemocněl. Tři měsíce zápasil se smrtí. Nakonec to s ním dobře dopadlo a jedinou nutností bylo dohnat o prázdninách to, co ve škole zameškal.

Na začátku dalšího školního roku přijel na školu v Praze inspektor až Vídně - pan dvorní a tajný rada, rytíř Rudolf Eitelberger, ředitel Rakouského muzea pro umění a průmysl. Poté, co shlédnul jednu z Eduardových prací, nabídl mu studium ve Vídni u výborného grafika W. Ungera a stipendium ve stejné výši jako v Praze.

Ve škole Eduard Karel kreslil, leptal a ryl do mědi podle starých klasických mistrů, podle předloh obrazů a uměleckých kovových předmětů, kopíroval řadu Rembrandtových listů - tím vším se učil grafickému řemeslu. Později kopíroval podle originálů Franze Halse, Van der Meera, Rubense a podle francouzských mistrů rytiny a lepty. Pracoval i podle bronzových předmětů z dvorních sbírek (Schatzkammer) pro dvorního radu Leitnera a do Prahy pro profesora Jana Koulu pro časopis Památky království českého.

V roce 1885 - to už bylo Eduardu Karlovi 24 let - přestoupil na speciální školu pro dřevoryt a lept k profesorovi W. Hechtovi. Zde zároveň působil při vzniku díla korunního prince Rudolfa „Die Österreichische-Ungarische Monarchie im Wört und Bild”. Do tohoto díla kreslil podle starých listin a mědirytin a ryl do dřeva přísnou faksimile a tónové dřevo podle originálu. Do oboru, jemuž se E. Karel věnoval, začala pronikat modernizace, spočívající v používání fotomechanické techniky. Starší ruční reprodukční technika začínala zanikat, protože cenový poměr mezi leptem a mědirytím na straně jedné a mezi levnější heliogravurou na straně druhé byl značný. Stará ruční technika přestávala být postupně používána. V sedmdesátých letech 19. století vynalezl v Praze profesor J. Husník světlotisk, v roce 1879 akademický malíř K. Klíč přišel s heliogravurou a v roce 1883 mnichovský Meisenbach uvedl do tohoto oboru autotypii. Více než 200 vídeňských školených grafiků zůstalo bez práce - ze zoufalství si dva Karlovi spolužáci vzali život.

Eduard Karel zůstal až do roku 1890 žákem umělecké průmyslové školy i spolupracovníkem na výše uvedeném díle korunního prince Rudolfa. V té době zemřela jeho matka - bratr mu měl vyplatit podíl z dědictví. Protože však neměl dost peněz, nezaplatil mu nic - přesto nakonec bratr zbankrotoval. V roce 1890 E. Karel opustil Vídeň a přešel do Karlových Varů. Získal práci, která vůbec neodpovídala jeho vzdělání. Pro zdejší porcelánku kreslil a leptal vzorky do oceli. V roce 1894 odešel z Karlových Varů do Prahy do nového povolání k firmě Husník a Hausler. V noci kreslil obrázky do kalendářů, ve dne pracoval za malý plat. Proto v roce 1898 znovu změnil místo a odjel do Vídně, kde se uchytil ve světoznámé grafické firmě J. Löwy. Zde byl za svou práci náležitě vážen i placen. Na manželčin nátlak, aby děti vyrůstaly v Čechách, přijal E. Karel místo v Praze u začínající grafické firmy Unie za měsíční plat 150 zlatých, kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení.

E. Karel už ani nedoufal, že by mohl uplatnit své dovednosti, získané na umělecké škole ve Vídni. V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept. Tehdejší význačný krajinář profesor Julius Mařák seznamoval žáky na akademii s leptem. Mařák zemřel a nebyl zrovna nikdo, kdo by ho mohl nahradit. Profesor K. B. Mádl, s kterým E. Karel studoval ve Vídni, si na něj vzpomněl. E. Karel se potom ve volných chvílích velmi rád věnoval všem zájemcům. Nová generace grafiků však už více tvořila, ti starší - mezi ně patřil i E. Karel - byli hlavně reprodukčními kopisty. K E. Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci. Nejdříve přišel malíř Josef Bárta, potom Zdenka Braunerová, Joža Úprka, Adolf Kašpar, Englmüller, K. Špilar, Preisler, Hofbauer, Homoláč, Alfons Mucha. Už těsně před svou smrtí přišel k E. Karlovi i starý mistr Mikoláš Aleš, protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách - lept, akvatinta, suchá jehla, mezzotinta, vermisma i dřevoryt.

Do grafické Unie chodíval často i Max Švabinský. Nejprve E. Karel Švabinského přemlouval pro grafiku, protože žádný jiný z českých umělců neměl pro ni tak velký talent - ale on stále nechtěl. Jednou byl Švabinský v dobré náladě, sedl si k měděné desce připravené pro lept a načrtl na ni hlavu starce. Pak prohlásil, "teď už budu mít od vás pokoj" a odešel. Po jeho odchodu E. Karel desku vyleptal a zhotovil tři otisky a po sluhovi je poslal Švabinskému. Ten přišel hned druhý den k E. Karlovi se slovy "buďte mi mým učitelem a já budu vaším žákem". Švabinský pak k němu do dílny chodíval každý pracovní den. Později naopak E. Karel chodíval do ateliéru Švabinského k Prašné bráně. S leptem začal Švabinský v roce 1906 a s dřevorytem o Vánocích roku 1916. E. Karel spolupracoval se Švabinským v letech 1906 až 1922 - o nedělích a svátcích k němu chodíval do jeho ateliéru a sledoval ho, jak graficky tvořil. E. Karel v grafické Unii řídil čtyřbarvotisk, heliogravuru a jistou dobu i barevný světlotisk. Pod jeho dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: Vyšehradský kodex, Babička Boženy Němcové ilustrovaná Adolfem Kašparem, Joža Úprka, Hynais, Švajger, Mařák, Myslbek, Mánes, české a moravské ovoce podle přírody. S jeho přispěním bylo vydáno i veledílo Monografie ruských umělců, které vypracoval podle originálů v Moskvě a Petrohradě. Za ikony, provedené E. Karlem, obdržela Unie na světové výstavě v Paříži roku 1925 nejvyšší vyznamenání "Grand Prie".

V roce 1913 zavedl nejnovější způsob rotačního tisku z hloubky - mimochodem se jednalo o vynález Čecha Karla Klíče. Klíč držel tuto technologii v tajnosti - Unie pojmenovala tento druh tisku "neotypií".

Po roce 1918 přijal nabídku vyučovat na Umělecko-průmyslové škole grafiku. Ve speciální škole prof. Františka Kysely, Brunera a Jaroslava Bendy vyučoval tehdy používané grafické techniky. Mezi jeho žáky patřili např. Karel Svolinský, Cyril Bouda, Švajdler, Kinský, rytec poštovních známek B. Heinz, Vrobl, Z. Majrová a další. E. Karel se tak stal prvním učitelem grafiky u nás, naši umělci nemuseli hledat vzdělání v cizině - tito umělci pak předávali své zkušenosti dalším. Po večerech a o nedělích docházel do Ukrajinské akademie, kde vyučoval rovněž grafiku. Přednášky pořádal i v Technologickém ústavu a na Státní fotografické škole na Smíchově. Kromě toho vykonával dohled nad tiskem československých bankovek.

Ve volných chvílích se věnoval kreslení a leptu podle přírody - vznikly krajiny Hrad Kost, Hradčany, Karlštejn, Trosky, Pernštejn, podle nástěnné skici v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě vznikl Vyšehrad z roku 1400. Kromě mnoha dalších maličkostí vyryl i podobiznu prezidenta T. G. Masaryka.

V roce 1928 si vzal zdravotní dovolenou a v roce 1929 (to mu bylo už 68 let) odešel do důchodu. Podzim svého života strávil v Turnově, kde také 18. října 1950 zemřel.

(zkráceno podle článku M. Voláka ze smiřického Zpravodaje)

Aktualizace článku 12.02.2014, 11:17:00

Galerie obrázků vložených ke článku (3) Počet obrázků na řádku | 1 | 2 | 3 | 4
Klik - plná velikost

Klik - plná velikost
(zdroj www.infofila.cz)
Klik - plná velikost
Známka vydaná v r. 1981 na počest E. Karla (zdroj www.infofila.cz)