www.mestosmirice.cz
Úvodní stránka Město Smiřice Úřední deska Orgány města Městský úřad Kultura Sport
právě prohlížíte ...  Město Smiřice | Čestní občané | Luděk Munzar
Aktuality z radnice
Město Smiřice
Statistické údaje
Hlavní dokumenty města
Mapa města, seznam ulic
Rodov a Trotina
Historie Smiřic
Kronika města
Znak města
Památky ve městě
Čestní občané
Luděk Munzar
Milan Knobloch
Mautnerové
Josef Zeman
T. G. Masaryk, A. Jirásek
F. L. Rieger, F. Palacký
A. Nývlt, D. Filip
Petr Pavel Skořepa
B. Landrock, F. Pschorn
Významné osobnosti města
Životní prostředí
Partnerské město
Boguszów-Gorce
Zprávy z města
Smiřický infoservis
Co o nás napsali
Fotogalerie
Revitalizace nám. Míru
Obnova zámeckého parku
Územní plán Smiřice
Úřední deska
Orgány města
Městský úřad
Městská policie
Správa hřbitovů
Krizové řízení
Volby 2018
Sociální oblast
Zdravotnictví
Školství
Kultura
Informační centrum
Zpravodaj
Sport
Cyklostezka Hradec
Králové – Josefov – Kuks
Společenské organizace
Firmy, instituce
Útulek pro psy
Internetový rozcestník
Turistické informace
Mapa webu


Rychlé odkazy
Smiřické svátky hudby
Smiřická kaple
Městská knihovna
Základní škola Smiřice
Dům dětí Smiřice
Kulturní středisko Dvorana
Mateřská škola Smiřice


Luděk MUNZAR

  • nar. 20. 3. 1933
  • český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla
  • čestné občanství uděleno 31. 1. 2013, předáno 8. 3. 2013

Luděk Munzar se narodil v Nové Včelnici v jižních Čechách, dětství ale prožil ve Smiřicích u Hradce Králové, a tak si vytvořil vztah spíše k východním Čechám. Vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. Celý život ho přitahovala technika a během dětství a dospívání měl velký sen stát se vojenským stíhačem. Nakonec ale dal přednost herectví, o které se začal zajímat během středoškolského studia, kdy hrál v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové. V letech 1952–1956 vystudoval u Vítězslava Vejražky pražskou DAMU. Letectví, stejně jako automobilová vášeň, se mu staly životním koníčkem.

První angažmá získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi. Už po jedné sezóně si ale talentovaného mladíka všimli v Praze, a tak se roku 1957 objevil na jevišti Národního divadla. Zobrazoval nejdříve romantické hrdiny a revoltující mladíky, ale postupně se vypracoval jako psychologický herec ztvárňující složité charaktery. V 70. a 80. letech patřil k těm hercům, kteří utvářeli podobu Národního divadla. Vynikal výrazově bohatým herectvím a řada jeho představení patřila k legendám českého divadelnictví. Hrál např. Švandu ve Strakonickém dudákovi, Mercuria a Jindřicha V. ve Shakespearových hrách, v Brechtově hře ZADRŽITELNÝ VZESTUP ARTHURA UIE si zahrál bezohledného gangstera jako podobenství Adolfa Hitlera. Postupně se propracoval i k divadelní režii, v roce 1989 v Národním divadle režíroval Goldmanova Lva v zimě a střihl si tam i hlavní roli Jindřicha II. V národním divadle si našel i životní partnerku – stala se jí známá herečka Jana Hlaváčová.

Ještě za vysokoškolského studia Munzar okusil práci v televizi, hned v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Televize mu po celou dobu jeho herecké kariéry také poskytovala větší prostor. Po ukončení DAMU se začal objevovat v malých filmových rolích, ty významnější přišly až v 60. letech. Zahrál si např. v Sequensově snímku ATENTÁT nebo v KOČÁRU DO VÍDNĚ od Karla Kachyni, kde ztvárnil jednoho ze dvou německých zběhů. Jako kariéristický funkcionář se objevil v dramatu ŽERT podle románu Milana Kundery. V 70. letech zazářil v ČARODĚJOVĚ UČNI od Karla Zemana, kde se stal vypravěčem a propůjčil svůj hlas malému Krabatovi.

V 80. letech si zahrál např. velitele žoldnéřů v dobrodružném historickém příběhu POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU, hlavní roli skláře Jakuba Cirkla si zahrál v průměrném televizním seriálu SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE. Zajímavou příležitost dostal v televizní inscenaci UBOHÝ PAN KUFALT, kde si zahrál propuštěného trestance v Německu postiženém hospodářskou krizí. V 90. letech se zaskvěl jako Pilát v inscenaci PILÁT PONTSKÝ, ONOHO DNE. Objevil se také jako kriminalista v inscenaci PŘÍBĚH KRIMINÁLNÍHO RADY. Větší roli soudce Bareše získal i v seriálu NA LAVICI OBŽALOVANÝCH JUSTICE.

V roce 1990 Luděk Munzar opustil spolu se svou ženou Národní divadlo, protože jeho představy o poslání a směřování divadla se odlišovaly od představ nového vedení. Manželé spolu začali jezdit po zájezdech s pořadem S VŮNÍ ŠMINEK A BENZÍNU a měli více než 350 vystoupení. Krátký čas se pokoušel Munzar neúspěšně podnikat v automobilových službách. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii. V posledních letech se zapsal do paměti televizních diváků především jako průvodce televizními cykly scénáristy a režiséra Bedřicha Ludvíka ROZHLÉDNI SE, ČLOVĚČE, PAMĚŤ STROMŮ a ZPÁTKY K PRAMENŮM. Je autorem knihy Když jsem to slíbil o svém vztahu k létání a knihy říkadel S vůní vánku po heřmánku věnované své vnučce Aničce. Je otcem dvou dcer, starší pracuje jako městská policistka, mladší Barbora Munzarová je úspěšnou herečkou.

Zdroj dat: Česko-slovenská filmová databáze


Aktualizace článku 12.02.2014, 10:43:54

Galerie obrázků vložených ke článku (4) Počet obrázků na řádku | 1 | 2 | 3 | 4
Klik - plná velikost

Klik - plná velikost

Klik - plná velikost
Předání čestného občanství města Smiřice dne 8. března 2013 ve smiřické Dvoraně
Klik - plná velikost
Zápis do Pamětní knihy města