www.mestosmirice.cz
Úvodní stránka Město Smiřice Úřední deska Orgány města Městský úřad Kultura Sport
právě prohlížíte ...  Město Smiřice | Znak města
Aktuality z radnice
Město Smiřice
Statistické údaje
Hlavní dokumenty města
Mapa města, seznam ulic
Rodov a Trotina
Historie Smiřic
Kronika města
Znak města
Památky ve městě
Čestní občané
Významné osobnosti města
Životní prostředí
Partnerské město
Boguszów-Gorce
Zprávy z města
Smiřický infoservis
Co o nás napsali
Fotogalerie
Revitalizace nám. Míru
Obnova zámeckého parku
Územní plán Smiřice
Úřední deska
Orgány města
Městský úřad
Městská policie
Správa hřbitovů
Krizové řízení
Volby 2018
Sociální oblast
Zdravotnictví
Školství
Kultura
Informační centrum
Zpravodaj
Sport
Cyklostezka Hradec
Králové – Josefov – Kuks
Společenské organizace
Firmy, instituce
Útulek pro psy
Internetový rozcestník
Turistické informace
Mapa webu


Rychlé odkazy
Smiřické svátky hudby
Smiřická kaple
Městská knihovna
Základní škola Smiřice
Dům dětí Smiřice
Kulturní středisko Dvorana
Mateřská škola Smiřice


Plná velikost

Napříč štípený gotický štít, horní pole je stříbrné, dolní pole modré. V horním poli je znamení tří jetelových lístků na lodyze. V dolním poli je umístěn zlatý most v plném pokosu zleva doprava vzhůru.

Zelené jetelové lístky symbolizují dříve rozšířené pastviny. Modré pole se znamením mostu pak symbolizuje dobu, kdy tvrz s městečkem byla obklopena vodou a mokřinami. 

Podmínky použití znaku města jsou zveřejněny ZDE.

Historie znaku města Smiřice

(převzato, zkráceno a upraveno z publikace Dějiny města Smiřice, vyšla v roce 1975, autoři Ivo Kořán, Karel Michl a Jiří Zahálka, autor článku Ing. Lubomír Kupka)

Právo povýšit obec do stavu městského bylo zprvu výsadou krále, později i mocných šlechtických rodů. Podle toho se města dělila na královská a ostatní.

Povýšení královským výnosem bylo takřka vždy provázeno udělením erbu a zpravidla dokonale zpracovanou erbovní listinou s přesným vyobrazením městského znaku. Tyto listiny byly pro celé království závazné a za dodržení zásad heraldiky zodpovídal královský herold.

U obcí povýšených do městského stavu příslušným šlechticem nalézáme velmi často pouze text privilegia, kde je slovně popsán vzhled znaku, ale zřídka tvar štítu a přesné barevné provedení. Zejména tomu tak bývá u privilegií novějších, ze 17. a 18. století. Tím se velmi často stávalo, že městský znak je vlivem nepřesných popisů, případně vlivem neznalosti heraldických zásad, znázorněn nepřesně, někdy zcela špatně, a to i tam, kde se zachovalo původní privilegium. Pokud se tato listina v průběhu staletí ztratila nebo byla veřejnosti nedostupná, je velmi časté, že dnes používaný znak se od původního zásadně liší.

Jedním z charakteristických příkladů vývoje a samovolných zásahů do vzhledu znaku jsou osudy smiřického znaku.

Původní osada v těsné blízkosti tvrze, později zámku, byla v roce 1659 povýšena do městského stavu rozhodnutím hrabat Františka Ferdinanda Gallase a Antonína Pankráce Gallase. Privilegium obsahuje mimo obvyklé formální náležitosti i slovní popis znaku, právo používat pečeti a titulu město.

Pravděpodobně při požáru města r. 1839, kdy velké škody utrpěl i městský archív, se privilegium ztratilo. Déle než jedno století je známe pouze v nepřesných a dílčích opisech, na které se odvolává řada autorů heraldických i historických děl.

Teprve v roce 1972 se podařilo objevit v soukromé sbírce originál privilegia a získat ho pro městskou pamětní síň. Vzápětí byl jeho text a slovní popis znaku konfrontován s používaným grafickým zobrazením znaku města. I když je text listiny poplatný době, ve které nebyla již důsledně dodržována heraldická pravidla, lze s jeho pomocí vypracovat a zdůvodnit velmi přesnou rekonstrukci znaku a sledovat jeho vývoj a odchylky vzniklé v průběhu let.

V privilegiu není uveden tvar štítu, ale jsou zde uvedeny z velké části použité barvy polí i použitých znamení. Z popisu rovněž vyplývá, že štít je v polovině vodorovně štípen. Zkrácený překlad slovního popisu vyjadřuje, že v horní polovině znaku je na bílém poli umístěno znamení tří zelených jetelových lístků na lodyze, v dolní polovině znamení mostu přes vodu. Je zde též určeno, že na pečeti bude okolo znaku uveden nadpis: Sigillum Opidi Smirzicensis ad Alb: in Anno 1659.

Na základě těchto znalostí lze již poměrně přesně sledovat vývoj znaku. Při své práci na pečetidle nám neznámý rytec, pravděpodobně s ohledem na barokní zvyklosti, zvolil naprosto atypický tvar štítu. Daleko větší nedostatek je však spatřován v tom, že znamení jetelových lístků vyryl obráceně, takže vznikl dojem, že jde o listy lipové. Ani v textu se rytec nedržel přesně privilegia. Vynechal pravděpodobně pro nedostatek místa slova ad Alb. a namísto data povýšení do městského stavu, tedy 1659, vyryl datum 1661, které je asi totožné s rokem vyhotovení pečetidla.

Zajímavý je vývoj znaku na pečetidlech. Oproti původnímu typariu je zde štít štípen v první třetině shora, třemi obloučky. V horní třetině je použito záměrně zdůrazněného znamení devíti lipových listů. Vždy po třech na jedné větvičce, vyrůstajících ze společné lodyhy. Znamení mostu je silně změněno a namísto dřevěné mostnice nesené pěti kůly je použito znamení kamenného mostu s pěti patrnými mostními oblouky. Okolo štítu je nápis: Krajinské město Smiřice.

Velmi pozoruhodné je kovové razítko s kruhovým nápisem: Purkmistrovský úřad v Smiřicích, na kterém je použit uprostřed naprosto neobvyklý tvar štítu, opět štípeného příčně, v jehož horní části je znamení připomínající tři vrbové trojlístky. Znamení v dolní polovině lze za most považovat pouze s velkou dávkou fantazie.

Na listině z 23. března 1918 je otisk kovového, kruhového razítka s textem: Obecní úřad města Smiřic, s barokním štítem, v jehož horním poli je znamení jetelových lístků, v dolním znamení dřevěné lávky, nesené třemi sloupy. Stejným štítem a znameními jsou opatřena razítka místní školní rady a pokračovací školy průmyslové, rytá pravděpodobně stejným rytcem.

Nejen znamení znaku, ale i jeho barevné provedení bylo v průběhu 19. a 20. století měněno. Odborní autoři se ve svých pracích dosti rozcházeli v názorech na barevnost znaku. Tím více se rozcházeli s barevným určením v privilegiu, jež však pro ně bylo v té době zřejmě nedosažitelné. Schaller, Sommer a Král udávají se svých dílech správně znamení, ale nevyjadřují se k správnosti barev. Widimský uvádí tři stříbrné jetelové lístky v červeném poli a k témuž názoru se přiklání i Sedláček. Zeman namítá proti jetelovým lístkům a veden původním pečetidlem se kloní ke správnosti znamení lipových listů. Znak města Smiřic, kreslený v r. 1889 na hedvábí, který je v majetku pamětní síně, je zpracován zřetelně v souladu s názory Widimského.

Tím byla na dlouhou dobu ovlivněna interpretace barev tak, že bylo za správné považováno užívat stříbrných jetelových listů v červeném poli. Dolní polovina znaku používala zlatého znamení mostu v modrém poli.

Při zpracování současné podoby znaku velmi pomohl grafik Jaroslav Cheben, který ve svých návrzích vzal v úvahu nejen zásady heraldické správnosti a přesnosti znázornění podle privilegia, ale aplikoval nám neznámé zásady správného proporčního sestavení a vyváženosti znaku.

Prvním problémem byl tvar štítu. Tvary použité na pečetidlech neodpovídají tvarům používaným v heraldice. Snad jde o volnou interpretaci heraldického štítu - terče. Ani tento tvar však v městských znacích není obvyklý, a proto byl použit tvar pro městské znaky nejobvyklejší, štít gotický. Tím byla jasná i podoba horní poloviny znaku, neboť to je slovně dokonale popsáno. Pouze bílá barva byla nahrazena stříbrným kovem, neboť bílou jako barvu heraldika nepoužívá, nehledě k tomu, že není přípustné použít barvu na barvu nebo kov na kov.

U spodního pole byla použita srovnávací metoda a jako porovnávací celek byly zvoleny české městské znaky a rodové erby. Stylizované vlnění vody znázorněné na otiscích pečetí i na zachovaných pečetidlech je z praktického heraldického hlediska na škodu výraznosti a rozeznatelnosti znaku, a také i srovnávací analýza mluví proti znázornění vlnění v poli znaků. Jelikož ani v textu privilegia není zmínka o znázornění vln, bylo použito základní modré pole bez jakýchkoliv dalších zásahů.

Nejproblematičtější bylo znamení mostu, které je v privilegiu popsáno velmi nedokonale, a to jak s ohledem na formu, tak i barvu. Tvar znamení mostu a jeho umístění byl převzat z nejstaršího nám známého otisku pečetidla z roku 1692. Co se týká barevnosti, v úvahu byla vzata zásada maximálního barevného kontrastu i formy mostu znázorněné na starých pečetích a pečetidlech. Tím se podařilo jednoznačně určit barevnost dolního pole na modrý základ a zlatý most. Takto byl vrácen znak města do jeho původní podoby, jak odpovídá duchu darovací listiny i heraldickým zásadám.

Aktualizace článku 10.09.2012, 13:41:50